Aside

Řešení

To tomu zas dávám. Chtěla jsem psát a taková odmlka. Mám takovou nechuť cokoliv řešit. Nejradši bych na všechny problémy zapomněla. Ale nejde to. To není řešení. Taky nemám ráda, když mi někdo vidí do hlavy. Na druhou stranu je to úleva se vypsat.

Ale opravdu se chci vracet ke všem těm bolestivým věcem jako je románek s psychologem.

Ztráta panenství s psychologem.

Vztah s klukem, který mě asi třikrát poslal k vodě a teď mi píše, že mu chybím. Ale mám pocit, že nejsem jediná, komu to píše. Ke všemu…

Poslední rozchod kvůli jediné (první a poslední) žárlivé scéně.

Samota.

Věčný strach o práci.

A vůbec…od čeho začít…a přečte si to někdo? Poučí se z toho někdo…

Nevím….je mi smutno.

Advertisements

Začátek

V mém životě bylo a je tolik lidí, kterým jsem nestačila říct všechno, co jsem chtěla. Někdy nechtěli oni, někdy já. Tyhle věci mě trápí. Žiju téměř sama. Mám psa. Často mi chybí někdo, s kým bych si mohla povídat a je tolik věcí, které němůžu říct skoro nikomu. Proto blog. Chci zachytit svůj život. Svoji minulost, přítomnost, snad i budoucnost. Všechny své zážitky – smutné i veselé.

Jméno blogu je věnováno jedné osobě, která mě opustila. On neumřel, ale nejspíš mě zatratil za moji nevěru a nesnesitelné chování. První příspěvky budou věnovány mu. Nabízí se otázka, proč mu to nenapíšu mailem. Za první, nevím, jestli by si to přečetl a za druhé, jak jsem už napsala – jsem pro něj nejspíš míň než nic. Možná časem najdu odvahu a pošlu mu odkaz.

Taky bych chtěla slíbit, že tento blog budu psát, jak nejlépe umím.